PF 2007

Nebudu psát moralistické kydy o uspěchaných vánocích, přecpaných hajpamárkytech, protože jsem se tomuto úspěšně vyhnula.
Naopak , sníh ani vláda mi nechybí, to až v lednu.
Teď koukám na řadu panelových domů, jejichž plastová okna čekají na nové meruňkové a oranžovoučké
omítnutí, aby nevypadaly tak šedě a socíálně. Rekonstrukce běží v plném proudu - do dvou tří let budou všechny žluté, světlě hnědé...
Myslím na nervózní cigarety a říkám si , je dobré mít nějaky cíl. Můžu ho srovnávat, přehodnocovat a chlácholit se pomyšlením, že to pinožení dává smysl i všemu ostatnímu v našem životě.
Možná jsem se jenom narodila moc líná:) Včera jsem byla na předvánoční Démophobii v Hifi, a bylo to letos to "nejvánočnější", ještě spolu s ovíněnými studenty, cestující spolu se mnou v noční tramvaji.
Jejich koledy s houslemi zněly docela upřímně. Teď zabalím praktické i nepraktické drobotiny, večer zajdu ještě na pár piv nebo svařáků. Obrazím mezi svátky pár kaváren, abych oživila unikající přátelství a sebrala do mošny pár drbů.
Vánoce jako takové, jsou mi úplně u zadku. Mám ráda pár dní volna a rodinná setkání, zavzpomínám na sborové vánoční koncerty a nějaký si pustím.
Ale pohádka o narození krista i svátky jiných velekněžství jsou mi naprosto vzdálené.
V kostele to krásně voní, a cítím se tam bezpečně, jojo mají kouzlo, ale to dělá spíš ta architektura.
Jsem bezvěrec, nechán napospas sžírající závistí, přehlubokým pocitem nedostatečnosti a zbytečnosti, nebetyčným egoismem
a neúprosným zápasem altrustického sebeovětování se se sobeckým sebevědomím: "Stejně jsem to jenom já, koho nejvíc miluju a na vás s dovolením dlabu:)"
Chci se smažit sama, krisťáček ani cosmopolitan mi nepomůže. Bojujte statečně o vánocích. I v novém roce, utíká to sakra rychle.
Pinož(t)(m)e se úspěšně, hlavně ať se nám nestanou žádné zlé věci:)

Mám to za sebou, dnes konečně...
Teď budu aspoň 14 dní odpočívat a papat a čučet na telku a binkat se po hospodách a vánočních besídkách.

Študýrování

Tak vám řeknu, asi nejsem studijní typ:) Říkám si to pokaždé, když se blíží nějaká velká zkouška. Jsem pekelně líná, a i když jsem docela motivovaná, tak radši sedím na netu a surfuju blbosti. Opravdu mi to neleze do hlavy!! Prvotní strach se vytratil, zbyla jen nepřekonatelná lenost. Tentokrát je to hrozné. Čekají mě tři zkoušky hned za sebou v jeden den. Už v úterý ráno... Zatím strach nikde, radši spím. Vždycky to nějak dopadlo, veskrze kladně, ale teď mám strach, že nemám strach:) Tak aspoň přikládám fotky z kolejního studoviště - bulvární pohled do soukromí. Držte mi palce, ať překonám sama sebe...

Anděl Café vs. Lucerna music bar

V posledním týdnu se mi poštěstilo zavítat na dva koncerty mých nejoblíbenějších českých hudebních partiček. Shodou okolností, obě vystoupení byla součástí klubových turné k novým deskám. Mňágu jsem zhlédla tradičně v Lucerně a Przniče v bývalém Šantánu. Oba koncíky byly příjemně "plné" (dalo se skákat:), leč šatna v Lucerně byla stejně brutálně poddimenzovaná. Dav mi lisoval vnitřnosti, všude kolem natažené ruce s růžovými šatními lístečky... Člověku (nebo spíš sociologickému elévovi) vytane na mysl charakteristika davového chování a přeměna milé (na Mňágu nemilí lidé nechodí)osobnosti na hlasitá ústa a osré lokty. Le Bonova charakteristika z konce předminulého! století se spíš zapývala sjednoceným davem ,kdežto tento byl spíš panický... Anděl je pomenší klubík bez šatny, zato s dlouho otevřenou kavárnou. A dělí je od sebe nějakých 90 kilometrů:)

Mňága, hrající pro početné publikum, zařadila na můj vkus až příliš mnoho hitových vypalovaček. Z nového alba hrála 7 písní, což vlastně není málo, ale mě to trošilinku mrzelo. Mělo to moc příjemnou, optimistickou atmosféru a odnesla jsem si dobrou náladu na celý další týden. Furt se nemůžu zbavit některých veršů z Hovnivála.

Jeseníci vydali nové album už v září, a já ho poslouchala "imrvére", ale celý repertoár ještě najetý nemám, takže mě hitovky naopak velmi potěšily. Oproti jejich loňskému fináláckému koncíku to byl mnohem lepší výkon. Asi byli všichni trochu zhelný, ale ve výsledku to asi bylo dobře. Předskokanem byl jakýsi Selfbrush - krásnej hlas a tklivá kytara. Něco mezi Jeffem Buckleyem a Pearl Jam. Stálo to za poslech.

candrbál v hospě

Napsala jsem hezký dlouhý článeček k fotkám, ale tupec jsem ho omylem smazala, takže su pěkně naštvaná a dám sem jenom fotky a basta..
(Restaurace v Šeříkovci, kdysi v listopadu - téma E 55)

Přes nový práh

Od začátku září se na prvním veřejnoprávním programu vysílá taková menší zhovadilost, která mě ale vždycky nakonec přiláká k pokoukání. Oslizlý exhibicionista jménem Lesák hledá, pro většinou podobně postižené klienty ,nové bydlení. Nejvtipnější bývají ralitní makléři (je to prachsprostá lůza), ceny bytů a deklarované způsoby financování. Nabídnout 50 leté trafikantce a rozvozníkovi baget, kteří ještě živí 2 děti, hypotéku na 3 miliony, moho jen zde. Inu nakonec jediný slušný objekt stojí 3,5 milionu... Poslední díl trošku vybočoval z řady. Mladý pár (ona studuje) nemá ni korunu, zato zájem bydlet v Praze ve vlastním. Klienti normální, zato ceny a rozlohy deprimující, inu podívejte se na netu sami.

Pořad přes nový práh

BLog

Momentálně mám blog trochu hodně rozhozený, snad se za pár dní spraví...

Prendre les etudes en France

Letos (dnes) jsem se podruhé zašla podívat na takové zajímavé setkání zástupců francouzských univerzit se zájemci o studium v jejich zemi. Zaujalo mě, že francie je druhá nejnavštěvovanější země v rámci ERASMUS-SOCRATES v Evropě, ale i v ČR (v obou případech za Německem). Loni vyrazilo do Franci kolem sedmi set Čechů.
Zděsilo mě, že při první návštěvě téhle akce v Betlémské kapli před dvěma lety, jsem rozuměla francouzsky na stejné úrovni jako dnes.

Nad výjezdem přemýšlím už dlouho, vybírám mezi dramatičtější a náročnější Francií a Skandinávií. Nejhorší překážkou je...jazyk, rozhodně psychologicky. Na závěr přednášek se přišly podělit o zážitky tři absolventky studijní stáže ve Francii. Shodou okolností byly dvě socioložky:) Jedna byla na Ecole Normale Superiére v Paříži (asi nejprestižnější Grande Ecole) se spolužačkou, která se učila rok francouzsky! to mě šokovalo. Nikdy bych neměla tu odvahu, anebo jsem úplně blbá na jazyky.
www.studovatvefrancii.cz


Těžko říct, zda mě to motivovalo či odradilo...

*-*

Poslouchám Bahama rum a vzpomínám na letní kocábkování a zároveň Nohavicův koncert v aule fildy letos v únoru... Jsem ráda že některé pocity a nostalgie nikdy nezestárnou, neztratí tu esenci mokré trávy a opojných ideálů :) Člověk si dokáže zidealizovat cokoliv, a možná je to dobře. Telecí gymnaziální léta se vyznačují přebujelým narcismem a sebestředností, i když se to paradoxně může projevit sklony k depresím a uzavřenosti. Je to poslední šance chovat se legitimně jako fakan, i když vám táhne na osmnáct. Odejde to samo, přijdou na pořad dne jiné hodnoty než nejhustší kámoš s kvalitní ganjou, nejulítlejší vohoz z ústavu, vlastní geniální autorský projev, ranní mrazivá procházka v polozbořeným baráku nebo absintový večírek ve vyhlášeném klabu s lokálními intelektuály.

Ovšem co je moc, to je moc. Moje amatérské sociologické kvalitativní pozorování (no i když námět na semínárku výbornej) inetmatrixu,ale i nastupující generaci pijanů v plzeňských putykách, ukazuje zvýšený výskyt pocvočkovaných černooděnek se skelným pohledem a útrpným výrazem vražďného světce mísící se s výrazem "tomuhle zkurvenýmu svěu rozumím jenom já". Jó, takové jsme byly. Co mě však trápí, je úbýtek přirozené diverzity mladistvých. Navíc původní gotické černokrásky se rozhodně neřezaly do zápěstí, nepěly ódy na sebenenávist a krvavé orgie. Přesvěčte se na
fórum Sebenenávist na lide.cz
sebeubližování ta témže fóru
další ujetý téma
Pokud si ovšem profily prohlédnete důkladně, nezbyde než konstatovat, že většina slečen patří mentálně spíše do skupiny blondýsek s blogýsky, a supr kámošema a hustejma kámoškama, kůl hadrama a uplně nejlepšíma miláčkama na světě :-*MTR .


Já vím že je to za pár let přejde, pokud se takto stylizují třeba ve třiadvaceti, je to vada osobnosti, ne kultury. Inu chlapci ve značkových ádio botkách za tři a půl litru (jež ušila chudá ťamanka stejného věku za 30 kaček ) svou "kontrakulturní" osobnost postavili na ku-klux klanových značkových kapucách a vyflusaných litrech kedrů.
Nic naplat, , já se nerozčiluju. Jen mě inspirovala k zamyšlení písnička z dospělého :-) alba mňágy: Panenky.



Na hřbitov se totiž dá zajít i ve dne. Pro výbornou náladu a povzbuzení.

hezký víkend

Bečov na podruhé

rezervace Smraďoch - bublá tu sirovodík

pomníček královskému městu Literbachy (po roce 45 Čistá) jež mělo v 18. století 2500 obyvtatel. Dnes je tu jen bolševník, plot a pomník

podruhé v životě v jídelňáku

Slavkovský víkend obrazem

sudetské městečko v babí nádheře

Krásenská rozhledna po menším krupobití

takový jsme měli výhled z terasy naší noclehárny

-//-



památníček 12 žen zemřelých u dnes už neexistujících Literbach, při pochodu smrti

Trocha haute culture

Ve čtvrtek 5. 10. se mi po delší době podařilo využít výhody levného studentského žití. Na FF sem si vyzvedla 2 výsostně umístěnky na večerní koncert české filharmonie v Rudolfinu. Doprovodil mě kulturomil a frankofil z Volhy :) Poslední skladbu Náhrobek Couperinův od M. Ravella jsem nestihla, kvůli poslednímu rychlíku do Plzně.
Kromě hudby mě fascinovali sami hudebníci - hlavně bubeník, tympanista a trianglista... Taková skupina by stála za dlouhodobý kvalitativní výzkum nebo aspoň sociometrickou analýzu :) Publikum bylo z poloviny studentské, tedy džíny a bledá metalová trička nebyla vyjímkou. Decka sektu za šest pětku chutnala napříč spektrem hudebních labužníků. Mě stačil ohřátá bramborák z nádražní halyza 15 kaček..

Nová placka z Valmezu

Dneska jsem se poprvé zaposlouchala do 13?alba mňágy "Dutý, ale free". Kromě vtipného názvu a dlouhodobé věrnosti, mě donutily urychlit čekání na placku z vltavy.cz i negativní recenze. Vrcholem byla asi tato http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=239411
Jelikož už nejsem depresivní a tápající šestnáctka ani osmnáctka, mohu být celkem objektivní. Zvuk opravdu připomíná desky od Made in Valmez (91) do Bajkonuru (97) hlavně díky velkému prostoru pro ságo. Ale taky jsou to velmi radostné melodie a relativně únosné texty. Tedy kritika se týká okolího světa, plastových oken, předzahrádek a kolagenových rtů. Ale vnitřní beznaděj se vytratila, nabylo sebevědomí a radost z "banálního" života.
Je ale také pravda, že magnetická síla spočívá u Fialy právě v pošmourných textech. Většina skalních fandů se ptá, jak mohl tak nenásilně a nepateticky říct přesně to co cítím? Nezúčastnění nechápavě zhodnotí specifický (ne)zpěv a jednoduché melodie. Ale my, co máme za sebou těžké a ještě těžší časy dospívání pochopíme, proč jsou dodnes stadion a kluby narvané a všichni znají texty nazpaměť. Mňága je pro mě srdeční záležitost, a sebelepší kapela jí neuzme místo té chápavé kamarádky:)

flákoš dej

Počátek akademického roku mě uvítal volnem, to je tak když člověk nečte pozorně. Tak jsem vyrazila do pražslých uliček, posílám nějaké aktuální fotky.

Valík

Sobotní dopoledne trávila většina Plzně kdesi za černicemi na dálničním asfaltu. Jakýsi malý kopeček byl supermoderně prokopán a axtravýborně zabezpečen. Tak se vypravily rodinky od kojenců po přestárlé pocupitat si tunelem. Také jsme se dopravili sockou (ne zcela příjemně naplněnou) na místo určení, kde hrála příliš veselá a příliš hlasitá hudba zahraniční produkce a popojížděli motorové čtyřkolky. Jeden tunel obsazen prosecím, druhý mladými inlinery. Co naplat, šli jsme prubnout aspoň mostek. Moje brusly pamatují kupónovou privatizaci, to jest rambajs široko daleko. Asfalt hrubý, poustvík hrubý... ALe celkový dojem byl dobrý. Aspoň nějaká akce:)

Plzeňské pískování

Společně s tradičním divadelním festivalem DIVADLO 2006 se konala poprvé akce Plzeňské pískování (první akce podobného ražení v ČR). Převážně čeští sochaři během několika dnů vysochali (napěchují písek do forem, namočí a poté ořezávají) necelou desítku "momentálních" uměleckých děl. Sama jsem si šáhla a výtvory byly vskutku křehké :) Jsem zvědavá, jestli vydrží alespoň do příštího týdne... Souhrnným tématem bylo divadlo a život. Vítězem u odborné poroty se stal výjev Pohled z druhé strany, tj. hlediště (mě se líbilo velmi). Vítězem diváku byl Hamlet (ten se zase nejvíc líbil Poustvíkovi).

Krásná neznámá

Doporučuju navštívit putovní výstavu fotografií francouzského fotografa Yanna Arthuse Bertranda, zvanou Země krásná neznámá. Najdete ji na Kampě do 31.října. Přístup je sem nonstop a vstup je zdarma. Na ochutnávky se můžete podívat na http://www.zemekrasnaneznama.cz/ . Moc hezké obrázky toho, co nám ještě přirozeného na světě zbylo, a co už je nenávratně pryč. Pro vodáky bude určitě zajímavá ta tajemná fotografie s kánojkami na poli :)

Čištění Vltavy 2006

V pátek 8. září jsem se (ani nevím jak), ocitla v buse směr Budějky a následně Krumlau.
Zapojili jsme se do tradiční akce za čistou Vltavu, která uleví řece po náročné sezóně.
Stoprocentně nejnavštěvovanější řeka byla plná utopených PET lahví, plechovek, igelitek a starého železa. Vyfasovali jsme raft (jsem měla radost, nikdy jsem na tom neseděla, a na normální sjezd bychom si ho nikdy nepůjčili) a trochu bojovali s kormidlováním, holt posádka nebyla sehraná :) Sebrali jsme toho fůru... Den předtím jsme se veselili se zelenou, den poté s vínem a pokaždé s Valiho veselým dřevem. Dostali jsme taky najíst: hlavně gulášek ve dvou variantách byl výjiměčně chutný.
Tak jsme zůstali do neděle. Poslední třešničkou byl nedělní polední sjezd Papouščí (Barevné) skály (kopce) na terénních koloběžkách.(nenašla jsem jediný odpovídající odkaz na obrázek)Určitě bych jela i za rok:) Fotku snad přidám, až se ke mě dostanou.

Jihočeska romantika

Sportem ku zdraví aneb kolotočení

Pravděpodobně poslední dovolená (tu zářijovou si spíše nezasloužím) kterou jsme se ve zdraví užili byla na kolecch, v Jižních Čechách . Vzhledem k faktu, že má zadnice dva roky neseděla na té malé tvrdé plošce, a svaly k tomu potřebné již částečně atrofovaly, byly nároky vysoké. Pevné stanoviště s postelí a rovinatý terén. Okolo Veselí nad Lužnicí je nejrovnější rovina široko daleko a pension Blatský dvůr poskytoval vysoký komfort za velmi velmi lidovou cenu (doporučuji http://ubytovatele.info/blatsky.dvur.htm) takže zde panovala spokojenost. Předpověď nebla růžová ale pršelo jen během noci a občasné spršky jsme zapili regentem nebounijak valnou lehkou kolou :) Nehorázně jsme utráceli za nacpání břuchů, za to jsme podpořili třeboňské rybářství. Podnikli jsme výlety do Jindřichov Hradce, Tábora, Třeboně, Soběslavi a Hluboké nad Vltavou. Kromě pěškobusové Soběslavi vše kolmo, občas s podporou ČD. Přikládám nějaké dokumentační foto.

Na ulici 2006

Od 7. do 18. srpna se v Plzni konal jako každý rok jazz - folkový festival Na ulici.
Festival byl letos malinko slabší, ale od příštího roku se má úplně překopat na nekomerční alternativní festiválek s menším rozpočtem a méně zvučným jmény, tak na to se moc těším. Kromě klasiky: Žalmana, Samsona Lenka, KOA, Big bandu, Démophobie a dalších, jsme objevili žasné kapely jako Posmrtné zkušenosti http://www.theade.cz/ , Dick´o Brass http://www.dickobrass.cz/ a cikánské kapely Bengas http://www.bengas.net/.
Pivo bylo letos za magických 30 korun ale na druhou stranu nabídka pečených a smžených pochutin se rozšířila. Místo piva se konzumovalo čepované víno od Kaštanu.
Všem odnaučeným kuřákům přeji hodně síly, nekuřácké léto se bohužel nekonalo, ale pevně doufám že podzim bude schůdnější.
Přidávám link na poustvovu reportáž z Rumunska a pár fotek z ulice...
http://www.poustva.wz.cz/rumunsko/17.html

no snad naposledy