*-*

Poslouchám Bahama rum a vzpomínám na letní kocábkování a zároveň Nohavicův koncert v aule fildy letos v únoru... Jsem ráda že některé pocity a nostalgie nikdy nezestárnou, neztratí tu esenci mokré trávy a opojných ideálů :) Člověk si dokáže zidealizovat cokoliv, a možná je to dobře. Telecí gymnaziální léta se vyznačují přebujelým narcismem a sebestředností, i když se to paradoxně může projevit sklony k depresím a uzavřenosti. Je to poslední šance chovat se legitimně jako fakan, i když vám táhne na osmnáct. Odejde to samo, přijdou na pořad dne jiné hodnoty než nejhustší kámoš s kvalitní ganjou, nejulítlejší vohoz z ústavu, vlastní geniální autorský projev, ranní mrazivá procházka v polozbořeným baráku nebo absintový večírek ve vyhlášeném klabu s lokálními intelektuály.

Ovšem co je moc, to je moc. Moje amatérské sociologické kvalitativní pozorování (no i když námět na semínárku výbornej) inetmatrixu,ale i nastupující generaci pijanů v plzeňských putykách, ukazuje zvýšený výskyt pocvočkovaných černooděnek se skelným pohledem a útrpným výrazem vražďného světce mísící se s výrazem "tomuhle zkurvenýmu svěu rozumím jenom já". Jó, takové jsme byly. Co mě však trápí, je úbýtek přirozené diverzity mladistvých. Navíc původní gotické černokrásky se rozhodně neřezaly do zápěstí, nepěly ódy na sebenenávist a krvavé orgie. Přesvěčte se na
fórum Sebenenávist na lide.cz
sebeubližování ta témže fóru
další ujetý téma
Pokud si ovšem profily prohlédnete důkladně, nezbyde než konstatovat, že většina slečen patří mentálně spíše do skupiny blondýsek s blogýsky, a supr kámošema a hustejma kámoškama, kůl hadrama a uplně nejlepšíma miláčkama na světě :-*MTR .


Já vím že je to za pár let přejde, pokud se takto stylizují třeba ve třiadvaceti, je to vada osobnosti, ne kultury. Inu chlapci ve značkových ádio botkách za tři a půl litru (jež ušila chudá ťamanka stejného věku za 30 kaček ) svou "kontrakulturní" osobnost postavili na ku-klux klanových značkových kapucách a vyflusaných litrech kedrů.
Nic naplat, , já se nerozčiluju. Jen mě inspirovala k zamyšlení písnička z dospělého :-) alba mňágy: Panenky.



Na hřbitov se totiž dá zajít i ve dne. Pro výbornou náladu a povzbuzení.