Once

Filmové tituly na prosinec

Shlédla jsem dva snímky, které mohu směle doporučit. Jeden je emotivní hlavně hudbou, druhý nemá hudební kulisu žádnou, jeden je irský, druhý rumunský. Oba končí happyendem ve formě otazníku, zda to nemohlo skončit jinak? Nemohlo, jinak by nebyly tak působivé.

První je nominován na Grammy a Oscary (předpokládá nominace), druhý vyhrál festival v Cannes.

Na Once jsem se hodně těšila, předběžné recenze a hudba Frames byly sypmatické.
Nejde ani tak o romantický příběh, spíš to pro mě bylo takové potvrzení, že hudba je všelék a někdy ještě může spojovat. Glen i Markéta Irglová jsou hodně civilní, což je v dnešní kinomatografii cenné. A to, že se ten kmet dal s týnejdžerkou během filmu dohromady i v reálu mi přišlo příjemně dráždivé.

4 měsíce 3 týdny a 2 dny je zase snímek z reálného socialismu, ale i současného Polska a mnoha dalších zemí, kde není povolen legální potrat. Je to ale film primárně o přátelství a solidaritě. Ve zkratce je film o slečně v pátém měsící a její kamarádce, která je ochotná sjednat obchod s ilegálním lékařem, vyhádat ubytování v hotelu, doplatit cenu zákroku stykem s dotyčným andělíčkářem, znemožnit se na první schůzce před rodiči svého přítele kvůli kamarádce, která by jistě nebyla ochotná ani schopna oplatit jí stejnou měrou. Nejsilnější je scéna, kdy vezme do kabely již to "ono", a běhá s tím po noční Bukurešti, aby se bezpečně zbavila předmětu "doličného", který by i jí mohl stát několik let v base.

Minulý týden jsem náhodou dostala k televizi zrovna ve chvíli, kdy se do vysílání místo fotbalu dostal dokument o českém odmítači potratů, který získal cenu diváku v Jihlavě, člověk se u toho tak nějak zdravě naštval...
koukněte:Pulec, králík a duch svatý

Resentiment II.

Listó - pad

Za měsíc končí regulérní výuka, jsem z toho jelen, bo jsme akorát začali.

Na Ramzové i na Špičáku se dá bezvadně lyžovat, ačkoli jsme před pěti týdny ještě spali na Kosáku ve stanu.

Už dvakráte jsem spala v mém novém bydlisku na praze 10, a už mi hlava vytěsnila, co se dělo předtím.

Mezi to patří kromě bydlení i projekt Holocaust a současnost, jehož demostránky se konečně rozběhly, a jehož průběh byl zdárně? ukončen.

Sladké nic

Teď už mě čeká máloco, snad jen výběr rohové kuchyňské linky a boj o nábytek v obýváku, dále Vánoce a tradiční dárkový stress.

Do společnosti zavítám málokdy, proto mě potěší každé pozvání...nebo je to jinak? Nějak se v tom nevyznám, třeba to jsou blbosti.

Tak alespoň louskám Ulricha Becka (povinně) a Miloše Urbana (s láskou) a také Ivu Pekárkovou (hltám) a taky trošku Roberta Reicha (se zaujetím).

Pomalu přícházím na to, že nejsem v životě tak moc skromná, jak sem si o sobě myslela, jsem taky zhýčkaná - pokaždé mi chybí něco jiného.

Pojďme

Strasti

Strasti mého prvního podnájmu se snad pomalu chýlí ke konci, i když to skončí huř než jsem čekala.

Mít spokojený domov, kde na vás čeká teplá postel, milé slovo nebo alespoň klid není taková samozřejmost, jak jsem si do konce 10. září 2007 myslela.

Inu již snad se budu moci věnovat i produktovním činnostem, nejen hašením problémů, hutného kouření a stresu.

Adoptovala jsem v Bosně holčinu. Seskupení balíčku pro ni mě stálo taky dost nervů, ale aspoň to nebyla jen oběť finančního rázu:) Snad přidám i její fotografii.

Přeju všem hodně síly, zkušenosti nás vždy posouvají kupředu, ne?

V pražském smogu potěší snad i obyčejná rozmazaná lesní cesta

rušný podzimek

Tak jsem se přestěhovala, za vypjatých okolností. V Plzni to jde, akorát nemám čas o víkendu ještě malovat záchod, polepovat garnyže a jít se kouknout po pořádných nočních stolcích, v Praze by čas eventuelně byl, ale jsem většinou ráda, když zabiju toho jednoho pavouka, co se mi usídlil nad matrací ještě před tím než jdu spát.
Bydlení stojí hodně peněz. Ani nevím, jestli se mi ta investie jednou vrátí.

Projekt se chýlí ke konci, a mě děsí bezesné noci nad SPSS, kde ťukám jenom: ano , ne ,židé, spíše ano, 2, 3, 5, 18,28, 546284..... I když předem vím, že výsledky nebudou nijak zázračné, no snad si aspoň ošahám prográmek.

Tento víkend jsme pobyli na podzimní procházce ,přesněji na trase Teplá - Chodová Planá - Černošin s jinovatkovým noclehem v přírodním parku Kosí potok dva kilometry za vesnicí Michalovy Hory.

Kromě řádných otlačenin z nových botek a poustvíkovy podrážděné achillovky jsme si přinesli hezkou náladu z přírody a pár kaštánků.

Jinak stále ještě poptáváme noční stolky, obnošený gauč a nějaký monstrózní lustr, tak klidně nabídněte.

Škola mě sere, je to bordel nad bordely, na katedru by měl zafičet nějaký pořádný audit!

V práci je to nápodobně, taky firma skoro krachuje, no i to je zkušenost :)

Pilsner fest se odcela vyvedl, kdyby se tedy Jana pořádně oblíkla, mohla jsem vidět kromě M&Ž taky Znouzi, no snad příště. Peha na noci vědců se zas mohla obejít bez toho studenýho lijáku.

ALe jinak to jde, už bylo hůř.

Konvenční romantické moření

Zadarská potulná umňoukaná.

Výhled z okna, když zrovna nepršelo.

Kombinace mořského zálivu a pohoří Velebit láká k další návštěvě těchto končin.

Vranské jezero, obklopené nehlídanými vinicemi, je levný fakultuativní výlet all inclusive.

Plaža romantična u Biogradu.

Vltavěnka už pošesté

Žebrávé kotě v krumlovském kempu, inu i my jsme tu spali načerno.

Prvně jsme měli Zámeckou jen pro sebe.

Vykrmená kočena krumlovská spoza plotu.

Vali bez peněz, dokladů a kytary aneb Pijte vodu, nepijte rum, vodku a vítr z hor ve Zlatce.

Zoufalství

Absolvovala jsem dnes přednášku , organizovanou greenpeace, na téma radarové základny.
Rokycanský senátor Sefzig za ODS mlel demagogcky páté přes déváté, naprosto nulové historické povědomí, odvolávání se na dobré vztahy s američany (dny veteránů v rokycanech), kecy o lékařské odpovědnosti (mají celou věc rozhodnout odborníci) - přitom Tvrdík i Parkanová vědomě lhali o účelu, umístění, škodlivosti atd. Zkoumaný radar na Marshallových ostrovech je již delší dobu mimo provoz - v rekonstrukci - za účelem přestěhování do ČR.Nově vytvořený radar bude experiment a ještě na hustě obydleném území. Prostě šílenosti nad šílenosti. Pak jsem ještě skoukla "vyvážený" publicistický pořad na ČT24 se Tepfrem a Chytilovou, doporučuju.
pořad Před polednem
I sociolog z Kellerova kraje píšící do respektu může být pro
I Smoljak u mě skončil

Vzhledem k tomu, že radar nebude chráněn polskými protiraketami, a budu bydlet nějakých třicet kilometrů od světově strategického radaru, přestávám pomalu plánovat reprodukci. V této situaci je možná opravdu lepší urvat polsední kousky chleba, než přijde potopa. Jsem zklamaná z politiky, ale i názorů občanů. Hrůza.

P.S.: Sefzig mimojiné řekl, že se
američanům musíme obětovat, položíme životy za to, aby oni získali 12 minut na záchranu. Jsme jim přece vděčni za předem dohodnuté "osvobození" od Aše až po demarkační linii...kudypak vedla? Trochu velká oběť, namyslíte?

Na brigádě - Pražská pětka

Juknete na ten romantický song - bývalí manželé Hanákovi.

Na ulici 2007

Tak co bylo letos zaujímavého...
Yellow sisters - neděle 12.8.


Slyšela jsem jen tři písně, ale už jsem si objednala CD Singalana na Vltavě, moc příjemné hlasy, sympatické dospělé ženy! Zpívají a capella soul, afro ,gospel nebo něco mezi tím. Je to hodne chytlavé.

Vlasta Třešňák - pondělí 13.8.


Já stihla už jen nové písničky z alba Skopolamin, velmi energický chlapík, chytré texty, zpěv spíše recitativní, přesně to co jsem čekala.

Vladimír Merta úterý 14.8.


Na Mertu jsem se moc těšila, ale z mých oblíbených alb nezahrál ni notu (samozřejmě kromě Chtít chytit vítr). No aspoň si doplním hudební archiv. Stejně jako Třešňák byl nadšen velkou účastí a příjemnou atmosférou u Zacha. Je krásný vidět muzikanta hrát s velkou chutí i po 30-40 letech koncertování.

Slávek Janoušek středa 15.8.


Moje srdcové album (Kdo to zavinil) mě zaválo i na koncert písničkáře Janouška, opět se na můj repertoár téměř nedostalo. Ale to je možná dobře. Dobrý kontakt s publikem a velmi čistej zpěv, tančící děti, druhá flaška čerstvýho burčáku od Kaštanu, a vidina posledního příjemného večera na ulici. Sice to nebylo jako dřív, ale alespoň jako letos by to mohlo být i příští rok. Po půl roce 5 krát v týdnu za sebou v Hifáči... Zadní místnost rekonstruují a zavšivená křesílka skončila na smetišti dějin, člověk se nemá upínat na hmotné statky...jenže je to jednosušší než se spolejhat na lidi :) Učastnili jsme se i filmových projekcí: Baladu pro banditu jsem vzdala po 20 minutách kvuli bolesti zad a nevalnému nadšení. Rebelové jsou sračka - umělej antikomanč, komerčák a nevkusák, šovinista a deumělec Renč - no prostě fujtajksl. Trhák jen zdálky. Nejlepší byla Sklepácká besídka, resp. Pražská pětka. Baletní vystoupení Křeč a Na Brigádě jsou mistrná dílka. Po písničce Strom kýve pahýly jsem byla až nemístně rozněžnělá :)Zkusím tu poustnout něco z YouTube.

Jeseníky 2007

Kůrovec řádil i v Jeseníkách - vrch Sušina

Při výstupu na Králický Sněžník...kolem půl čtvrté:)

Výhled ze Sněžníku

Neoficiální symbol Sněžníku z roku 1932, poblíž zbořené turistické chaty

Okolí Starého Města pod Sněžníkem je plné předválečných bunkrů. Tento byl asi pro 70 mužů.

Podél Prudkého potoka bylo nádherně, jenže na nohou sandálky a padala na nás tma. Takže kvalitní fotky chybí...ale je to motivace pro příští návštěvu.

10 výhod americké základny v ČR

 
pusťte si fídeo zde

Úterské veselení ve velmi plném počtu

fotoreport

Vstupní informace u karpatské rezervace :)

Kancelář výběrčích vstupného - exluzivní, protože fotografie jsou zde placené:)

Trošku to připomíná Krkonoše, že?

Ještě 560 metrů nahorů, a jsme tam

Průměrná návětěvnost na nejvyšší hoře Ukrajiny...

Místní taxík nás vyvezl až na hřeben, jízda trošku frustrující :)

Jedna z malebných žel. stanic z oken nemalebně smradlavého vlaku.

Ukrajinský psóčik.

Závěrem bych chtěla poděkovat naší nové polatce od Jurka - Vandr 2 - který přežil vichřici, bouřku v 1600 mnm. a celodenní déšť bez újmy své i naší. Doporučuji též pláštěnku s hrbem, na kterou ale nemám chechtáky :( www.jurek.cz

Report

Na Report nemám sílu...navíc nemůžu najít kablík od foťáku, našla jsem jen ten mpétrojkovej, jenže k tomu zase nemůžu najít kýžený přístroj :( Ukrajina mě stála kolej na příští rok, pže jsem to ve čtvrtek prostě nestihla podat žádost. Kvůli jedné jedičce jsou mi teď známky i ročník k ..... Alespoň se naskytla příležitost k varianci bydlení. Poustvík už report udělal

Poustvova reportáž

Finišujeme...

5 zkoušek velmi zdárně za mnou, splněna sociologická i kanálnická rozlučka (Jen se nám Adame v Leedsu neztrať) tak žehlím kocovinku a dobaluji. Můj batoh váží 39,2 kg, tak jsem v tom ultraúsporném balení někde sekla...ale já cítím, že v čistém zakarpatském větru zvládnu všechno.

O co jsem přišla...

Tak dlouho jsem doufala, že se dostanu přes pokoutné známosti k biletíku zdarma, až jsem ji propásla. Strávila jsem 21.6. amazing evening s Luhmannovou systémovou teorií a Giddensovou teorií strukturace místo extatického vytržení s touhle Ženou. 795 kaček mi přišlo dost. Teď mi to mrzí. Slíbila že přijede znovu. Nezbývá než věřit.
Tady jsou alespoň recenze těch šťastnějších.

Tori na servéra musika

Ámos na frontě

A pokud tuhle sexy feministku neznáte, poslechněte jednu z písní....

Tori Amos – Silent All These Years

Neznáte -li se s Last.fm tak zkuste youtube.com, máte navíc i hluboký vizuální zážitek:)

Torina na jůtúb

Nedá mi to, ještě hodím odkaz na makabrózní :) multimédium Toriina vzoru, o pár let starší divokou inspiraci - Kate Bush. Větrná hůrka v "dobovém" klipu je náramná...

Wuthering Heights

- reminiscence 3+1 -

Vždycky, když chci něco hodit na tenhle pokočkovanej zápisník, tak to znamená, že mám vztek, depku, špatný svědomí nebo jsem líná dělat kloudný věci. Neljíp všechno najednou. S deníky je to trchu jiný, jsou plný zoufalejch výkříků bez kontextu. Jména umně skryta za zájmeno nebo počáteční písmeno přezdívky, takže dnes už těžko redešifruju...:) Trapná příhoda ze školy v přírodě (5. třída, Vysoké Tatry, hotel Stará Lesná:), kdy mi byl deník tajně uzmut, nepokrytě přečten a stále ještě dětské informace vypuštěny do demokratické svobody se usídlila kdesi v pohotovosti. No, s Janou se stále ještě přátelím:) Oba dva deníky jsou mi levnou terapií a jenom jednou mě napadlo, že bych ho nabídla někomu jako klíč (ke mě), ještě že mi tenkrát zbylo ještě ždibíček racia v hlavě:) Je úžo vědět, že kromě nespolehlivého mozku mám svůj citovej život uloženej i na disketě:)

Blog je spíš takovej vlasec, čekáš že se něco chytí. Já se chytám. Moje vouyerské choutky , neuspokojené z poklidného kamarádstva a odvařeného bulváru mají žně. Já si ho píšu vlastně pro sebe, ale částečně je tu nějaká skrytá exhibice...Po nepříliš zralé úvaze jsem se rozhodla věnovat svoji semestrální práci obsahové analýze blogů na českém inernetu. Po té, co jsem zjistila, že jen server bloguje.cz má něco kolem 9 000 zápisníčků, přešel mě optimismus. Ale věřím, že díky vhodným informačním technologiím dosáhnu na statisticky významné procento vašich html libůstek. Těším se.

Poslední sborový sraz v Nebi 9.6.2007....těšte se na reportáž z Ukrajiny:)

Profesionální demonstrantka ...26.5.2007