V posledním týdnu se mi poštěstilo zavítat na dva koncerty mých nejoblíbenějších českých hudebních partiček. Shodou okolností, obě vystoupení byla součástí klubových turné k novým deskám. Mňágu jsem zhlédla tradičně v Lucerně a Przniče v bývalém Šantánu. Oba koncíky byly příjemně "plné" (dalo se skákat:), leč šatna v Lucerně byla stejně brutálně poddimenzovaná. Dav mi lisoval vnitřnosti, všude kolem natažené ruce s růžovými šatními lístečky... Člověku (nebo spíš sociologickému elévovi) vytane na mysl charakteristika davového chování a přeměna milé (na Mňágu nemilí lidé nechodí)osobnosti na hlasitá ústa a osré lokty. Le Bonova charakteristika z konce předminulého! století se spíš zapývala sjednoceným davem ,kdežto tento byl spíš panický... Anděl je pomenší klubík bez šatny, zato s dlouho otevřenou kavárnou. A dělí je od sebe nějakých 90 kilometrů:)
Mňága, hrající pro početné publikum, zařadila na můj vkus až příliš mnoho hitových vypalovaček. Z nového alba hrála 7 písní, což vlastně není málo, ale mě to trošilinku mrzelo. Mělo to moc příjemnou, optimistickou atmosféru a odnesla jsem si dobrou náladu na celý další týden. Furt se nemůžu zbavit některých veršů z Hovnivála.
Jeseníci vydali nové album už v září, a já ho poslouchala "imrvére", ale celý repertoár ještě najetý nemám, takže mě hitovky naopak velmi potěšily. Oproti jejich loňskému fináláckému koncíku to byl mnohem lepší výkon. Asi byli všichni trochu zhelný, ale ve výsledku to asi bylo dobře. Předskokanem byl jakýsi Selfbrush - krásnej hlas a tklivá kytara. Něco mezi Jeffem Buckleyem a Pearl Jam. Stálo to za poslech.
