PF 2007

Nebudu psát moralistické kydy o uspěchaných vánocích, přecpaných hajpamárkytech, protože jsem se tomuto úspěšně vyhnula.
Naopak , sníh ani vláda mi nechybí, to až v lednu.
Teď koukám na řadu panelových domů, jejichž plastová okna čekají na nové meruňkové a oranžovoučké
omítnutí, aby nevypadaly tak šedě a socíálně. Rekonstrukce běží v plném proudu - do dvou tří let budou všechny žluté, světlě hnědé...
Myslím na nervózní cigarety a říkám si , je dobré mít nějaky cíl. Můžu ho srovnávat, přehodnocovat a chlácholit se pomyšlením, že to pinožení dává smysl i všemu ostatnímu v našem životě.
Možná jsem se jenom narodila moc líná:) Včera jsem byla na předvánoční Démophobii v Hifi, a bylo to letos to "nejvánočnější", ještě spolu s ovíněnými studenty, cestující spolu se mnou v noční tramvaji.
Jejich koledy s houslemi zněly docela upřímně. Teď zabalím praktické i nepraktické drobotiny, večer zajdu ještě na pár piv nebo svařáků. Obrazím mezi svátky pár kaváren, abych oživila unikající přátelství a sebrala do mošny pár drbů.
Vánoce jako takové, jsou mi úplně u zadku. Mám ráda pár dní volna a rodinná setkání, zavzpomínám na sborové vánoční koncerty a nějaký si pustím.
Ale pohádka o narození krista i svátky jiných velekněžství jsou mi naprosto vzdálené.
V kostele to krásně voní, a cítím se tam bezpečně, jojo mají kouzlo, ale to dělá spíš ta architektura.
Jsem bezvěrec, nechán napospas sžírající závistí, přehlubokým pocitem nedostatečnosti a zbytečnosti, nebetyčným egoismem
a neúprosným zápasem altrustického sebeovětování se se sobeckým sebevědomím: "Stejně jsem to jenom já, koho nejvíc miluju a na vás s dovolením dlabu:)"
Chci se smažit sama, krisťáček ani cosmopolitan mi nepomůže. Bojujte statečně o vánocích. I v novém roce, utíká to sakra rychle.
Pinož(t)(m)e se úspěšně, hlavně ať se nám nestanou žádné zlé věci:)

Mám to za sebou, dnes konečně...
Teď budu aspoň 14 dní odpočívat a papat a čučet na telku a binkat se po hospodách a vánočních besídkách.

Študýrování

Tak vám řeknu, asi nejsem studijní typ:) Říkám si to pokaždé, když se blíží nějaká velká zkouška. Jsem pekelně líná, a i když jsem docela motivovaná, tak radši sedím na netu a surfuju blbosti. Opravdu mi to neleze do hlavy!! Prvotní strach se vytratil, zbyla jen nepřekonatelná lenost. Tentokrát je to hrozné. Čekají mě tři zkoušky hned za sebou v jeden den. Už v úterý ráno... Zatím strach nikde, radši spím. Vždycky to nějak dopadlo, veskrze kladně, ale teď mám strach, že nemám strach:) Tak aspoň přikládám fotky z kolejního studoviště - bulvární pohled do soukromí. Držte mi palce, ať překonám sama sebe...

Anděl Café vs. Lucerna music bar

V posledním týdnu se mi poštěstilo zavítat na dva koncerty mých nejoblíbenějších českých hudebních partiček. Shodou okolností, obě vystoupení byla součástí klubových turné k novým deskám. Mňágu jsem zhlédla tradičně v Lucerně a Przniče v bývalém Šantánu. Oba koncíky byly příjemně "plné" (dalo se skákat:), leč šatna v Lucerně byla stejně brutálně poddimenzovaná. Dav mi lisoval vnitřnosti, všude kolem natažené ruce s růžovými šatními lístečky... Člověku (nebo spíš sociologickému elévovi) vytane na mysl charakteristika davového chování a přeměna milé (na Mňágu nemilí lidé nechodí)osobnosti na hlasitá ústa a osré lokty. Le Bonova charakteristika z konce předminulého! století se spíš zapývala sjednoceným davem ,kdežto tento byl spíš panický... Anděl je pomenší klubík bez šatny, zato s dlouho otevřenou kavárnou. A dělí je od sebe nějakých 90 kilometrů:)

Mňága, hrající pro početné publikum, zařadila na můj vkus až příliš mnoho hitových vypalovaček. Z nového alba hrála 7 písní, což vlastně není málo, ale mě to trošilinku mrzelo. Mělo to moc příjemnou, optimistickou atmosféru a odnesla jsem si dobrou náladu na celý další týden. Furt se nemůžu zbavit některých veršů z Hovnivála.

Jeseníci vydali nové album už v září, a já ho poslouchala "imrvére", ale celý repertoár ještě najetý nemám, takže mě hitovky naopak velmi potěšily. Oproti jejich loňskému fináláckému koncíku to byl mnohem lepší výkon. Asi byli všichni trochu zhelný, ale ve výsledku to asi bylo dobře. Předskokanem byl jakýsi Selfbrush - krásnej hlas a tklivá kytara. Něco mezi Jeffem Buckleyem a Pearl Jam. Stálo to za poslech.