Hotel Ještěd

Nevím, jsetli se mi to jen snívá, že Finále už není co bývalo. Elektra ani Jonáš nijak zvlášť nepraskají ve švech, a to i přes velmi slušně vypadající program. Z Eleketry je mi smutno když vím, že za týden bude zase zamčená na petlici a pooří se do prachu, člověk se tam pak cítí jako nezvaný host. Host přijatý z milosti. Přijuchala jsem ve středu brzičko, bych stihla stařičký film Krisotve roky debutujícího Jakubiska. Nedoporučuji!! Mnoho nepochopíte, a v tomto příapadě to znamená i to, že si mnoho neodnesete. Dalším byla dokumentární dvojka: Zatřást kostmi o jezdci na vyskoém kole Josefu Zimovčákovi, který téměř zdolal Tour de France a téměř Giro d´Italia. To proč závody nedokončil ho ale pokaždé posunulo i v životě někam dál. Režísér Rychlík i hlavní aktér po projekci moc hezky mluvili o etice sportu, až mne to dojalo. Neholduji sportu , natož cyklistice, ale přesto doporučuju!! Můžete zhlídnout na ČT zdarma zde :)http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10099253850-zatrast-kostmi.html

Další dokument byl za prvé hrozně hlasitě na zvučený, což bohužel znamenalo pro většnu účastníků jedinou výraznou informací o filmu, protože z tohoto důvodu se zpakovali. Prapodivný svět je krátkým nahlednutím pod hladinu moravského potůčku - kde se dějou věci. Ze začátku mi recitovaný text připomínal TVŠ. ALe když si člověk komentář i hudbu odmyslí, je z toho nádherný příběh. Hlavní aktéři, milenck pár vranky pruhoploutvé, rak, plečivci, pstruzi a všeliká další havěť. Život jejich je zakončen legálním vyvražděním elektrický proudem. Díky tomuto filmu se ale hýbou i zákonodárci, kteří připravují novelu zákona o čištění pstružích toků. Režisér s tímto filmem strávil tři roky usilovné práce, tak by stálo za to, abyste to skoukli.
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10117905637-prapodivny-svet.html

Ještě další včerejší dokument je z hor, luk a strání Zakarpatské Ukrajiny a volá sa Půl čtvrté. Upřímní nezakomplexovaní lidé žijící ve své vesnické komunitě. Babky pijou pálenku a berou život jaký je. Střední generace zcela chybí, odešla do města nebo na západ, děcka nechali doma. Přeso to jsou lidé šťastní, bezkonfliktní a i v nuzných podmnkách rádi pomohou v nouzi. Už se tam moc těším:)

Hodně sem se těšila na dokument o Radůze. OlgaŠpátová, dcera Sommerové má úplně stejně vychlastaný hlas a opravdu chodí s Kulínským!!! Jak jsem očekávala, moc toho o sobě neřekla (Radůza). Můžeme bát Zuzce Navarové moc vděční, že ji dokopala na konzervatoř a umožnila jí vydávat svou hudbu. Stále zdůrazňovala své největší životní hodnoty: svobodu, nezávislost, zodpovědnost za svou existenci. V její dikci mi to ale přišlo trochu cizí a studené, nevím jak to říct líp.

Natěšeni jsme byli ponejvíce na Ondříčkův čtvrtý celovečerák. Bohužel Ještěd, okolní lesy , bohaté kumuly a jejich snímání bylo na filmu to nejskvostnějí. Na druhém místě hudba od Muchova. Příběh asi dobrý (kniha doufám mnohem lepší, Rudišovi věřím), ale ztvárnění amatérské, umělé a ne-uvěřitelné. V poslední době mi to vadí čím dál víc: nerálné postavy a události, špatně napsané dialogy. Připadám si přízemní, ale život je přece plný zázraků, zajímavostí, krásy i ošklivost, že není třeba přimalovávat umělé kličky a tornáda. Životní absurdita mě osloví, špatně napsané dialogy mě nudí a štvou. Šablonovitou postavu majitele hotelu i pitomé blondýnky jsem ještě pochopila. Starého sudetského Němce ale vůbec.
Námět love story dobrý, hapyend nikoliv. Prostě zklamání. Já to vždycky říkala, že Zelenka je lepší :)

No konečně

Velikonočně - narozeninový vejlet kol potoka

Je pravda, že vypadnout se nám podařilo pouze na dva dny, jelikož nocleh beze stanu na Falkenštejně se neobešel bez následků obou členů výletnické bandy.
ani svyl, na tož čáry nám mnoho nesloužily, v pondělí večer jsme byli zbuldozerovaní, takže vzpomínka na výborný Chodovar v Trpístské knajpě je docela světlá:) Inu trénink ne letní potoulky je třeba, Ukrajina čeká. V něděli ráno jsme se dopravili do Bezvěrova již v 6:50,kosa, jinovatka, nějaký čůrek po levici a nikde ni noha.Kostel sv. Blažeje, první rozpadlé mlýny a rostoucí potůček nás doprovázely do Úterý. Krásné městečko, pohnutá historie a hodně peněz z EU. Nikoliv otevřená knajpa. Pak nás cesty po loukách dovedly k Falkenštejnu, ze kterého jsme ještě doběhly do Konstantinek ochutnat prusík a večerní menu v hotelu Jitřenka. Zavzpomínala jsem na krásnou návštěvu těchto míst před osmi lety, se Salesiánskou bandou při pu%táku,a připomněla si, že spacák ani krosna od té doby nijak nezestárly. Jenom já :( Noc bylůa děsivá.Igelit šustil,díra pod zádama ,větev pod zadkem, chrápající m iláček, štěkající psi a spánek ne a ne přijít. Ranní vysvobození a fazole s klobásou na louce už byly zase olrajt. Potkali jsme spousta bunkrů a bunkříků , mlýnů a mlýnečků, než jsme dosšli na Šipín a Gutštejn. Mám to ta moc ráda. Zlatkovy zkratky nás zvedly do brodu i mezi kravičky a trnité houští, ale určitě jsme si to výrazně zkrátili... Inovativní cesty nás dovedly až do Trpíst, kde jsme počkali na vláček v té milé knajpě. A bylo o všem.