Mnaga podruhé

Tak se ze mě opět stal skalní fanoušek nákupem origoš CD a návštěvou druhého koncertu v jedné šňůře - v mé (skoro) rodné hroudě.

Bylo to ještě lepší.


Jinak se potýkám s různými věcmi, je jich dost. Ale je to fajné, zabývat se problémy z vyšších pater pyramidy...bude hůř...v pozitivním smyslu.

Budu mít (zase) narozeniny:) Je mi líp než před třemi, pěti, sedmi i devíti lety.
Proto vzpomínám na knížku O čem sní ženy od Olgy Sommerové a výpovědi těch obdivuhodných dam. Nejspokojenější období svého života označovaly současný věk - nejčastěji kolem padesátky, nejlépe rozvedené. Nenechme si vnucovat, že nejkrásnější dobou musí být zmatená postpuberta, když ještě nemáme celulitidu, děti, zaměstnání, složenky , zato spoustu volného času a polečenských kontaktů všeho druhu. Naopak se zbytek života vyrovnováme s tím, co jsme v té "the best of" životní etapě podělali...nebo nám nebylo dáno...nebo nám bylo dáno až moc.

A taky slavím dva roky krematória :)

A tak jsem po špičkách opustil svůj Alcatraz, z podlahy jsem vstal a celu zalilo světlo... nechal jsem v ní napospas i svůj podělanej strach

Zcela náhodně jsem se ocitla zase v Lucerně na Mňáze, a jakožto nezodpovědná skalní fanynka jsem jenom čuměla, že jsem na křtu nové desky (kmotr Kárl Plíhal – roztomilejší než reprodukovanej:) Bylo to dobré a lepší. Začátek v 21:45 vynahradili dvouhodinovou nepřetržitou šňůrou sladkokyselých songů. „A zazpíval jsem samotě, mé družce věrné v duševní temnotě, pár písniček na rozloučenou a pak jsem jí odeslal na doživotní dovolenou „ Nečekala jsem novou nálož raušovýho optimismu, protože to je přesně to , co u Mňágy nikdo nikdy nehledal. Dvacet let životní skepse je rázem pryč, až se Vám nechce věřit. Nirvána je na dohled, co přece jen nějaký cynický dovětek? Je přeci nebezpečný bejt takhle happy - asi krize středního věku : (
I když mě nové písničky na koncertě kromě jedné nijak zvlášť nezaujaly, teď už je mastím furt dokola:) Kromě písničky Dubový taxík a Píseň kostelní (ale ono na ně dojde).
Momentálně šíbuju Praha – Plzeň v poctivých intervalech (pondělí ráno až pátek odpoledne) v pracovním procesu nebo v nějakém drobného školního rozptýlení. V mém novém pražském pobytovišti (odkoho mám tohle slovo?) je spousta oken, spousta dlaždic, velká lednice a v noci z ložnice koukám na malý osvětlený stodůlecký kostelík. Tak tam mám wi-fi, takže moje internetová mánie má (příliš velký) prostor. V druhé práci jsem docela spokojená, hrabu se v power-pointu, Excelu. Minulý týden jsem třeba osm hodin obtelefonovávala marketingové ředitele korporací, to bylo vtipné. To má člověk chuť vyběhnout někam do přírody, mimo počítače, sklo, beton a nákupní košíky. Jenže utrhnout se...to musí mít člověk odvahu:)

Ještě to zkusme