Za měsíc končí regulérní výuka, jsem z toho jelen, bo jsme akorát začali.
Na Ramzové i na Špičáku se dá bezvadně lyžovat, ačkoli jsme před pěti týdny ještě spali na Kosáku ve stanu.
Už dvakráte jsem spala v mém novém bydlisku na praze 10, a už mi hlava vytěsnila, co se dělo předtím.
Mezi to patří kromě bydlení i projekt Holocaust a současnost, jehož demostránky se konečně rozběhly, a jehož průběh byl zdárně? ukončen.
Sladké nic
Teď už mě čeká máloco, snad jen výběr rohové kuchyňské linky a boj o nábytek v obýváku, dále Vánoce a tradiční dárkový stress.
Do společnosti zavítám málokdy, proto mě potěší každé pozvání...nebo je to jinak? Nějak se v tom nevyznám, třeba to jsou blbosti.
Tak alespoň louskám Ulricha Becka (povinně) a Miloše Urbana (s láskou) a také Ivu Pekárkovou (hltám) a taky trošku Roberta Reicha (se zaujetím).
Pomalu přícházím na to, že nejsem v životě tak moc skromná, jak sem si o sobě myslela, jsem taky zhýčkaná - pokaždé mi chybí něco jiného.
