Je pravda, že vypadnout se nám podařilo pouze na dva dny, jelikož nocleh beze stanu na Falkenštejně se neobešel bez následků obou členů výletnické bandy.
ani svyl, na tož čáry nám mnoho nesloužily, v pondělí večer jsme byli zbuldozerovaní, takže vzpomínka na výborný Chodovar v Trpístské knajpě je docela světlá:) Inu trénink ne letní potoulky je třeba, Ukrajina čeká. V něděli ráno jsme se dopravili do Bezvěrova již v 6:50,kosa, jinovatka, nějaký čůrek po levici a nikde ni noha.Kostel sv. Blažeje, první rozpadlé mlýny a rostoucí potůček nás doprovázely do Úterý. Krásné městečko, pohnutá historie a hodně peněz z EU. Nikoliv otevřená knajpa. Pak nás cesty po loukách dovedly k Falkenštejnu, ze kterého jsme ještě doběhly do Konstantinek ochutnat prusík a večerní menu v hotelu Jitřenka. Zavzpomínala jsem na krásnou návštěvu těchto míst před osmi lety, se Salesiánskou bandou při pu%táku,a připomněla si, že spacák ani krosna od té doby nijak nezestárly. Jenom já :( Noc bylůa děsivá.Igelit šustil,díra pod zádama ,větev pod zadkem, chrápající m iláček, štěkající psi a spánek ne a ne přijít. Ranní vysvobození a fazole s klobásou na louce už byly zase olrajt. Potkali jsme spousta bunkrů a bunkříků , mlýnů a mlýnečků, než jsme dosšli na Šipín a Gutštejn. Mám to ta moc ráda. Zlatkovy zkratky nás zvedly do brodu i mezi kravičky a trnité houští, ale určitě jsme si to výrazně zkrátili... Inovativní cesty nás dovedly až do Trpíst, kde jsme počkali na vláček v té milé knajpě. A bylo o všem.
