Každý má občas slabší období, je to lidské. Většinou se nám nedaří v určité oblasti, resp. v určitém patře té proklaté Maslowovské pyramidy. Někdy se sere všechno... To není můj případ. Ale chci se podělit o jednu docela tíživou skutečnost, jež se mě týká. JSEM LÍNÁ!!!
Byla jsem asi líná vždycky, ale okolí mě uchránilo tomuto hrozivému zjištění, až do mé americké dospělosti. Dnes v noci se mi zdálo o mém gympláckém nešvaru - zapejkání. toto zapejkání bylo projevem naprosté lenosti. Někdy jsem nešla do školy několik dní, jen proto, že v pondělí jsem si hodinku přispala a zapejkat jen jednu hodinu (jeden den) nebyo v mém případě věrohodné. Byla jsem líná se naučit na zkoušení, tak jsem se ho "nezúčastnila". Moje zapejkání mělo daleko od divokých parkových mejdanů, mileneckých schůzek a dobrodružných výletů.Většinou jsem seděla s plným talířem a kafem před bednou.
Vysoká škola pro mě byla obrovským vysvobozením. Žádné omluvenky, žádné důtky, žádné zpytavé pohledy. Forma studia na sociologii na FF UK je velmi volná, nikoliv objemná, též nikterak závratně náročná. Chodím do školy víc než většina spolužáků, atestace mám brzy splněné... ale můj problém se nevytratil. Naopak, tákováto škola je pro mě nedobrý pán.
Již rok a půl jsem bezradná, kam se mnou. Sebevědomí mi nadále klesá. Bludný kruh mohla bych měla bych, občas musím... Z kdysi pevné feministky se stala podvolná slečna, která počítá s tím, že jí milý dobrodinec zaopatří střechu nad hlavou, jež bude trpělivě splácet, která se naučí starat se o domácnost (protože maminka stále zaopatřuje od á do ž), což nebude jednoduché. A že splaší rutinní nemanuální práci ve své plzeňské dolině, protože na víc s nevěří. A může za to její lenost.
Ztráta iluzí, jež má člověk sám o sobě docela bolí. Leckdy víc, než zklamání od těch druhých. A tak trpělivě hýčkám nadějí, že se něco STANE: najdu dobrou práci/brigádu, odjedu někam ven, zkusím jinou školu a ... ZMěním SE. Hmmm asi se načekám:)
